Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov spolu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave usporiadali 5. 12. 2012 už 6. medzinárodné sympózium na tému „Potenciál spravodajských služieb malých krajín predvídať krízy a ohrozenia“. Uverejňujeme referáty, vydané vo februári 2013 v zborníku, ktorý je k dispozícii v predajni EUROKÓDEX, Paneurópska vysoká škola v Bratislave, Tomášikova ul.20.

Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov spolu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave usporiadali 5. 12. 2012 už 6. medzinárodné sympózium na tému „Potenciál spravodajských služieb malých krajín predvídať krízy a ohrozenia“. Uverejňujeme referáty, ktoré budú koncom februára 2013 vydané v printovej verzii zborníka.

Obsah

Predslov

Pri výbere témy 6. medzinárodného sympózia nám značnú mieru inšpirácie poskytli niektorí politici svojimi verejne prezentovanými úvahami o potrebe zmeniť štruktúru spravodajských služieb Slovenskej republiky, aby tieto inštitúcie fungovali efektívnejšie a poskytovali spravodajské výstupy, adekvátne aktuálnym potrebám vrcholových orgánov štátu. Predsavzali sme si naznačiť určitý rámec, z ktorého by malo vychádzať hľadanie optimálnych kritérií avizovanej reformy spravodajskej komunity. Našim zámerom bolo tiež ukázať, ako krajiny s podobnými územnými a demografickými parametrami, ako má Slovensko, vnímajú význam funkcie spravodajských služieb predvídať krízy a ohrozenia.

Možno takto postavené predsavzatia organizátorov sympózia sa zdajú príliš odvážne a neskromné. Autori prednesených referátov na tomto medzinárodnom podujatí však dokázali, že spravodajské služby malých krajín môžu poskytnúť svojim vládam podobnú mieru užitočnosti, ako veľké spravodajské agentúry regionálnych mocností i globálnych veľmocí. Považujeme za pozitívny prínos, že pozvanie na sympózium prijali predstavitelia takých krajín, ako je Chorvátska republika a Štát Izrael; spravodajské služby týchto štátov boli a sú významnými nástrojmi zachovania ich národnej identity a suverenity. Rovnako bolo mimoriadne užitočné, že účastníci sympózia poznali aj názory spravodajských expertov z krajín, ktoré sú našimi susedmi – z Českej republiky a z Maďarska.

Predseda Osobitného kontrolného výboru Národnej rady Slovenskej republiky na kontrolu činnosti Slovenskej informačnej služby Ing. Pavel Abrhan vo svojom úvodnom príhovore vyzdvihol, že základnou témou sympózia je otázka, či malá krajina s obmedzenými kapacitami spravodajských služieb môže realizovať plnohodnotnú spravodajskú činnosť v globálnom rozsahu, ktorý zodpovedá širokému spektru aktuálnych hrozieb v geostrategickom priestore, kde sa nachádza naša krajina. Poukázal na fakt, že doteraz sme sa na Slovensku z takéhoto uhla pohľadu problematike fungovania našich spravodajských služieb nevenovali.

Väčšina názorov prezentovaných účastníkmi 6. medzinárodného sympózia – ktoré usporiadali ABSD a Fakulta práva Paneurópskej vysokej školy – sa zhoduje v tom, že toto podujatie prinieslo nové impulzy k uvažovaniu o tom, ako postupovať pri zdokonaľovaní spravodajského systému Slovenskej republiky. Mohli by povzbudiť kritické premýšľanie o súčasnom stave našej spravodajskej komunity a zároveň poskytnúť určitý obraz o tom, ako vnímajú fungovanie spravodajských služieb v krajinách, ktoré veľkosťou patria približne do rovnakej kategórie ako Slovensko.

Príhovor

Vážené dámy, vážení páni !

Jedným zo základných princípov výstavby a fungovania všetkých spravodajských a bezpečnostných služieb je konšpirácia. To znamená utajenie organizačnej štruktúry, vlastných pracovníkov, metód práce, spolupracujúcich inštitúcií, identity osôb pracujúcich v ich prospech atď. Spravodajské služby sú práve s ohľadom na ich utajenosť vďačnou témou. Ich činnosť láka politikov, historikov, právnikov, novinárov i laickú verejnosť. Práve zaviazanosť príslušníkov spravodajských služieb k mlčanlivosti spôsobuje, že existuje iba veľmi málo literatúry, ktorá sa spoľahlivo, korektne a najmä na náležitej odbornej úrovni zaoberá ich činnosťou.

Som veľmi rád, že Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov našla priestor pre konštruktívnu spoluprácu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave, na základe ktorej sa vytvorila už tradícia verejného fóra na výmenu názorov o fungovaní spravodajských služieb v demokratickej spoločnosti.

Aj dnes na prahu tretieho tisícročia sú otázky spravodajských služieb mimoriadne aktuálne, a to i v čase, keď konštatujeme zánik zdanlivo jednoduchého bipolárneho modelu koexistencie demokratického a totalitného sveta. Objavujú sa totiž nové bezpečnostné riziká spojené najmä s terorizmom a organizovaným zločinom. Ako potvrdzuje vývoj v Európe, štátom zriaďované spravodajské inštitúcie sú aj naďalej, v ére nadnárodných subjektov, znakom štátnej suverenity.

Aj na dnešnom 6. medzinárodnom sympóziu s témou: „Potenciál spravodajských služieb malých krajín predvídať krízy a ohrozenia“ si dovoľujem čo najsrdečnejšie privítať na našej akademickej pôde všetkých jeho účastníkov: referujúcich, diskutujúcich, bývalých vysokých funkcionárov spravodajských služieb, politikov, politológov, spravodajských analytikov, publicistov i študentov. Osobitne vítam vzácnych hostí zo zahraničia.

Paneurópska vysoká škola však neposkytuje iba priestor na odbornú diskusiu. Naša Fakulta práva je jednou z mála vysokých škôl právnického zamerania, ktorá má vo svojom študijnom programe už niekoľko rokov zaradený predmet spravodajské služby, ktorý si každoročne zvolí ako výberový predmet magisterského štúdia viac ako sto študentov. Nie je to však len z dôvodu exkluzivity predmetu a jeho obsahu, ale najmä zásluhou erudície vysoko kvalifikovaného lektora, ktorým je PhDr. Igor Cibula, predseda Asociácie bývalých spravodajských dôstojníkov. Objavujú sa i prvé témy kvalifikačných t.j. diplomových či rigoróznych prác na témy spravodajských služieb.

Chcem vysloviť presvedčenie, že Fakulta práva má vytvorený optimálny potenciál pre výchovu a vzdelávanie svojich absolventov nielen pre klasické právnické povolania, ale i pre budúcich spravodajských dôstojníkov.

Dovoľte mi zaželať vám všetkým úspešne strávený deň na dnešnom sympóziu.

Príhovor

Vážený pán dekan, vážené dámy, vážení páni !

Dovoľte mi, aby som sa poďakoval za pozvanie na 6. medzinárodné sympózium, ktoré organizuje Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov v spolupráci s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy. Téma sympózia – Potenciál spravodajských služieb malých krajín predvídať krízy a ohrozenia – je výsostne aktuálna a v kontexte so zamýšľanou reformou spravodajskej komunity Slovenskej republiky poskytuje príležitosť, aby sme sa zamýšľali nad tým, ako pristupovať k zámerom súčasnej vlády nahradiť doterajšiu legislatívnu úpravu postavenia a fungovania spravodajských služieb, vrátane integrácie vojenských spravodajských služieb. Práve v tejto súvislosti by malo sympózium preukázať, aké sú potenciálne možnosti spravodajských služieb takej malej krajiny, akou je Slovensko.

Nazdávam sa, že nie je mimo rámca týchto úvah, ak uvediem, že ani nie za mesiac si pripomenieme 20. výročie vzniku samostatnej Slovenskej republiky a následne tiež vznik Slovenskej informačnej služby, ako aj vznik štruktúr Vojenského spravodajstva. Za temer dve desaťročia prešli tieto inštitúcie vývojom poznamenaným viacerými deformáciami, ktoré poškodili dôveryhodnosť spravodajských služieb v očiach verejnosti. A v posledných dvanástich mesiacoch politici vyslovili viaceré pochybnosti o efektívnosti prostriedkov, ktoré sú vynakladané na fungovanie spravodajských služieb. Padli dokonca pochybovačné otázky, či aktuálna produkcia spravodajských služieb zodpovedá potrebám štátnych orgánov, ktoré by mali efektívne využívať spravodajské informácie. Dokonca zazneli pochybnosti, či sa spravodajské služby primerane adaptovali na bezprostredné bezpečnostné hrozby a riziká.

Preto základnou témou vášho tohtoročného sympózia by mala byť otázka, či malá krajina s obmedzenými kapacitami spravodajských služieb môže realizovať plnohodnotnú spravodajskú činnosť v globálnom rozsahu, ktorý zodpovedá širokému spektru aktuálnych hrozieb v geostrategickom priestore, kde sa nachádza naša krajina. Pre zodpovedných politikov je dôležité poznať odpoveď na otázku, či kvalita spravodajských informácií závisí na veľkosti krajiny, teda aj veľkosti spravodajskej služby – alebo kvalitu výstupov spravodajských služieb určujú iné činitele. Priznávam, že doteraz sme sa na Slovensku z takéhoto uhla pohľadu na problematiku fungovania našich spravodajských služieb nekoncentrovali, pretože do popredia vystupovali otázky demokratickej kontroly činnosti spravodajských služieb, teda otázky, súvisiace s legislatívnymi nástrojmi na ochranu pred zneužívaním spravodajských služieb.

Ohlásený program 6. medzinárodného sympózia ABSD naznačuje, že chcete upriamiť pozornosť odbornej verejnosti – a možno aj politikov – na zložitú problematiku, ktorá si vyžaduje profesionálnu zodpovednosť a erudovaných odborníkov zo spravodajskej komunity. Aktívna účasť predstaviteľov štátov, ako sú Česká republika, Chorvátska republika, Izrael a Maďarsko svedčí o tom, že ste získali do diskusie o potenciáli spravodajských služieb malých krajín kompetentných partnerov. Ich prítomnosť na tomto fóre prezentuje fakt, že Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov a Fakulta práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave dokážu osloviť predstaviteľov medzinárodnej spravodajskej komunity v záujme spoločnej výmeny názorov a skúseností.

Vážené dámy, vážení páni !

Dovoľte mi – prosím – aby som zdôraznil význam takýchto podujatí, ako je vaše sympózium. Považujem za dôležité pripomenúť, že iba otvorená konfrontácia rozličných názorov pomáha riešeniu problémov, ktoré ešte pred pár rokmi boli tabu a izolovali spravodajskú komunitu od ostatnej demokratickej spoločnosti. Skúsenosti z poslednej dekády tretieho tisícročia naznačujú, že diskusie o potenciálnych bezpečnostných hrozbách a rizikách už nemôžu byť privilégiom iba pre bezpečnostných analytikov a spravodajských špecialistov. Komplexné preniknutie do podstaty aktuálnych problémov si vyžaduje široké spektrum erudovaných profesionálov, pretože iba to uľahčuje preniknúť k podstate zložitostí a protirečení dnešného globálne štrukturovaného a zároveň protirečivého sveta.

Využívam túto príležitosť, aby som ako predseda Osobitného kontrolného výboru Národnej rady SR na kontrolu činnosti Slovenskej informačnej služby vyjadril svoje osobné hodnotenie toho, že na akademickej pôde Fakulty práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave sa už po šiesty raz koná takéto medzinárodné podujatie. Z iniciatívy ABSD tu vznikla tradícia, ktorá si zaslúži podporu a záujem, aby toto fórum naďalej prispievalo k zdokonaľovaniu a rozvíjaniu efektívne fungujúceho a zákonného spravodajského systému Slovenskej republiky. Mali by ste naďalej pokračovať v napĺňaní vašich predsavzatí a otvárať témy, ktoré by nemali zostať uzavreté iba v úzkom okruhu spravodajskej komunity, ale mali by byť prístupné každému, kto dokáže kvalifikovane prispieť k posilneniu potenciálu spravodajských služieb predvídať krízy a ohrozenia.

Úprimne vám želám – vážené dámy, vážení páni – plodnú výmenu názorov a prajem vám, aby ste s rovnakým elánom pokračovali v tradícii vašich medzinárodných sympózií aj v budúcich rokoch!

J. Růžek: Determinace působení zpravodajských služeb politickým prostředím

PhDr. Jiří Růžek (1952) – Absolvoval odbor: filozofia a história Filozofickej fakulty UK v Prahe. Pred rokom 1989 bol lesným robotníkom, potom knihovníkom a dokumentaristom Orientálního ústavu a Encyklopedického institutu ČSAV. Od decembra 1990 do júna 1994 námestníkom riaditeľa Úřadu pro zahraniční styky a informace FMV a neskôr Ministerstva vnitra ČR; v období 1994 – 1999 riaditeľ Vojenského obranného zpravodajství ČR; 1999 – 2003 riaditeľ Bezpečnostní informační služby. V súčasnosti konzultant a lektor v oblasti managementu.

Stalo se jakousi zažitou představou, že zpravodajské služby jsou tu od toho, aby věděly více než běžný smrtelník, ba více, než odborník ve státní správě či politik. Někdo je dokonce přesvědčen, že zpravodajské služby mají předvídat krize a ohrožení. Ale může tomu tak vůbec být?

Bezmála čtrnáct let jsem se snažil, aby zpravodajské služby, které jsem řídil, dosáhly úrovně, kdy byly schopny získávat „inteligence“, tedy informace, které nelze opatřit jinak než zpravodajskou cestou. Jednalo se tedy o vybudování potenciálu zpravodajské služby, aby vůbec mohla vykonávat to, k čemu byla zřízena. A protivně zatvrzele trvám na tom, že zpravodajskou službu netvoří jmenovka na budově, samostatná kapitola ve státním rozpočtu, ba ani určení organizace ze zákona, ale právě jen a jen schopnost získávat „inteligence“. Ani nevíte, dámy a pánové, jak revoluční myšlenka to pro někoho může být! Proč?

Inu proto, že neexistuje mnoho důvodů, aby se zpravodajské služby, resp. lidé, kteří v nich pracují, chovaly jinak než celá státní správa. Neboť je to právě politická reprezentace a státní správa, kdo dominuje ve vztahu k zpravodajské službě, kdo přímo i nepřímo nastavuje její pohled, zaměření i výstupy. Mám zkušenost, že když v oblasti obrany a bezpečnosti klopýtá a tápe státní správa i amatéry tvořená politická reprezentace, je téměř vyloučeno, aby existovala funkční zpravodajská služba. Takováhle bílá vrána by si totiž nevysloužila nic jiného, než exemplární likvidaci jako „špatný příklad“ pro ostatní, či zdroj možného nebezpečí. Jen pro dokreslení vzpomenu na téměř anekdotický příběh, kdy nejmenovaný ministr české vlády prohlásil, že zpravodajská informace nemůže být pravdivá, protože nic podobného dosud nečetl v novinách.

Umím si představit, že zpravodajská služba malé země může mít slušný potenciál k zpravodajské činnosti, ale vždycky, opakuji vždycky, zůstane zarámována v těch horizontech, kam až politické vedení státu dohlédne. Neboť jedna věc je krizi či ohrožení tušit, ba dokonce o nich vědět; druhá věc je přímět vedení státu, aby se jimi vážně zabývalo. Ostatně tím nejdůležitějším zůstává moc a síla ohrožení odrazit či eliminovat. I kdyby plukovník František Moravec v roce 1938 přinesl na Hrad všechny operační plány Wehrmacht na pět let dopředu, na osudu Československa by to, po mém soudu, nic nezměnilo.

Doposud jsem hovořil o podmínkách, v nichž zpravodajské služby pracují a pokoušejí se uplatnit svůj informační produkt. Ale odkud by se měl vzít potenciál pro předvídání krizí a ohrožení? Je vůbec možné, aby měla zpravodajská služba takovou kapacitu a takovou kompetenci? Obávám se, že zřídka. Jako argument mi poslouží celá plejáda selhání zpravodajských služeb velmocí, které povětšinou nedokázaly odhadnout, tím méně předpovídat krize a politické zlomy v uplynulém století. Jen pro ilustraci vzpomenu, jak mi pracovník CIA vyprávěl, že zrovna seděl v západoberlínském baru s důstojníkem GRU a oba s údivem v televizi sledovali, jak východoněmečtí občané v pyžamech a županech procházejí Brandenburskou branou. Berlínská zeď právě padla, kdo by to byl řekl, že?!

Čím to, že jsou zpravodajské služby krizemi většinou zaskočeny, místo aby je předvídaly? Myslím, že tady pracuje více faktorů. Na straně zpravodajských služeb je to zejména rutina, schematičnost, pohodlnost, neochota jít do rizika a nedostatek představivosti. Svoji významnou roli také hraje neschopnost oprostit se politických a ideologických klišé, která nedovolují navázat kontakt s těmi právě zajímavými lidmi nebo uskupeními, které mohou změny, krize či ohrožení vytvořit. Nálepkování „Good boys“ a „Bad boys“ mnohokrát zničilo významné zpravodajské projekty, které mohly znamenat výrazný posun v pochopení problému a jeho eliminaci v době, než přerostl v krizi. Osud Iráku je toho dosti výmluvným příkladem.

Na straně politiků platí výše řečené dvojnásobně. Velmi neradi ustupují ze svých zaběhaných schémat; nové, často alarmující informace je vyvádějí z rovnováhy a nutí uvažovat o rozhodnutí, které je nikdy předtím ani nenapadlo. Jejich myšlenková flexibilita je určena tím, co zažili a co si tedy umějí představit. Vše ostatní považují za chiméru do té doby, než se zlověstně zhmotní, jako např. dopředu avizovaná myšlenka „konečného řešení židovské otázky“ v Norimberských zákonech a následně ve vyhlazovacích táborech.

Další důvod, proč zpravodajské služby malých států těžko mohou předvídat krize a ohrožení, vidím v tom, že musí dodávat očekávaný informační produkt. Jsou hodnoceny za to, aby věděly o teroristech, extremistech, špionech, atd., jak jim to ukládá zákon. Nemají tedy velký prostor pro zkoumání a pronikání do „nepopsaných jevů a jejich nositelů“, protože za to prostě nejsou placeny. Na příkladu Usámy bin Ladina a jím založené Al-Kajdy můžeme dokumentovat, jak tápala i tak velká organizace, jakou je CIA.

Jiným důvodem může být i odborná kvalifikace a kapacita pracovníků zpravodajské služby. Většinou jsou školeni a vedeni k získávání „inteligence“, k analýze poznatků a zdrojů. Stává se, že občas dokážou zasadit zpravodajský produkt i do celkového kontextu. Zažil jsem, bohužel jen zřídka, že tento výstup předčil elaboráty odborných pracovišť. Proto lze těžko očekávat, že v informačně propojeném světě by zpravodajská služba malého státu předvídala ohrožení, jehož by se nikdo jiný nevšiml.

Proto v různých státech, které vedou skutečnou mocenskou politiku, existují instituce typu „Ústav pro strategická studia“, kde na slovo vzatí odborníci zkoumají a modelují podmínky pro vznik různých rizik a krizí. Jsou dobře placeni za to, aby přemýšleli o tom, „coby kdyby“ a jejich závěry a dovození posuzují jiní odborníci, kteří naopak nesmějí popustit otěže své představivosti ani o píď a jen přesně a korektně zkoumají, zda se popisované jevy či situace neobjevují v reálném světě.

Konečně si řekněme, co by mělo či mohlo být ohrožením pro malou zemi. Jsem si jist, že existují rizika a ohrožení, s nimiž si neporadí ani velmoci. Generačně nevratné ekologické změny klimatu, způsobené přírodou či člověkem, mohou vyvolat katastrofy, o nichž se nikomu ani nezdálo. Úbytek energie, surovin a vody může dopadnout na bohaté i chudé státy a vytvořit apokalyptickou situaci. Burzovní krachy a finanční krize v globalizovaném světě mohou ožebračit stamiliony lidí a radikalizovat společnost, schopnou právě teď porodit vůdce a proroky, přinášející fatální řešení.

Co je tedy ohrožením pro malou zemi? Řekl bych, že je to změna, často násilná změna, která ničí a boří to, co lidé vzali za své a v čem jsou zvyklí žít. V lidské společnosti vládlo násilí a bezpráví daleko před právem a já velmi pochybuji o nějakém „zlatém věku lidstva“. Člověk vděčí za přežití svým schopnostem přizpůsobit se novým podmínkám, což v společenské sféře hraničí až s oportunismem. Jako historik a bývalý ředitel zpravodajských služeb jsem přesvědčen, že v 9. století slovanští velmožové z Čech nejeli do Řezna nechat se pokřtít jen a jen proto, že by je už omrzeli staří bohové v čele s Perunem a že je mimořádně zasáhl příběh jakéhosi Ješuy z Nazaretu. Jsem si téměř jist, že to, co je přimělo k cestě, bylo zpravodajství o tom, jak se franská, křesťanská vojska vypořádávají se slovanskými pohany za Labem.

Co si z toho vzít do dnešních dnů? Inu, poznání, že existují síly, s nimiž si neporadí nikdo a vůči nimž zůstáváme bezmocní. Vědomí, že jsme součástí větší lidské komunity, která by měla sdílet stejné či podobné hodnoty. Je mi celkem jedno, zda ji nazýváme židovsko-křesťanskou či euro-atlantickou. Podstatné je, zda její principy a hodnoty trvají, zda na nich lpíme a zda jsme připraveni je bránit.

Jaká ohrožení a rizika by tedy podle mého mohly svými prostředky sledovat zpravodajské služby malých zemí? Především, zda platí status quo. Zda vztahy a vazby v naší pospolitosti jsou dostatečně pevné; zda reprezentanti národů a států vystupují v zásadních věcech jednotně a jako spojenci. Měly by sledovat, jak vypadá svět mimo tuto komunitu a jak je jí nakloněn. Mělo by je zajímat, zda jiná komunita, jiná civilizace se nechystá tu naši překrýt, jako už se v dějinách nesčíslněkrát stalo. A konečně – ač to někomu může znít machiavelisticky – zpravodajské služby malých zemí a malých národů by měly dbát na to, aby včas přinesly zpravodajství o tom, že právě nastala doba, kdy je třeba – slovy historika Dušana Třeštíka – „vyměnit avarské kaftany za franské oblečení“ nebo nastoupit cestu do Řezna. Nikdy totiž nebude vyloučeno, že se v případě selhání nebude opakovat podobný proces, jímž se z kdysi lidnaté Panonie načas stala „avarská poušť“.

Od toho nás Bůh a také zpravodajské služby ochraňuj!

Text ostatných referátov je k dispozícii po kliknutí na celý článok

Celý článok