Co je to zpravodajství? Pokusy o definici pojmu a problémy překladu

Petr Zeman

Květen 2008

Tato studie vznikla v říjnu 2005 jako učební text pro studenty Fakulty sociálních studií Masarykovy university v Brně. V následujících letech jsem ji v několika postupně upravovaných verzích mírně šířil v české a slovenské odborné komunitě. Zárodky studie jsou však starší – pocházejí z let 1994-1998 a 2001-2005, kdy jsem vyučoval teorii zpravodajství a v několika textech se pokoušel zamyslet nad českou zpravodajskou terminologií. Protože do doby eventuální souborné knižní publikace může uplynout ještě dost času (a nemusí se to ani zdařit), uvítal jsem nabídku slovenských přátel zveřejnit některé své studie na webových stránkách Asociácie bývalých zpravodajských dôstojníkov. Tato verze textu je z května 2008; v říjnu 2008 jsem zkontroloval webové stránky, na něž odkazuje.

  „Zpravodajství ze své definice pracuje s nejasným, s neznámým, s tím, co je úmyslně skryto.”

George J. Tenet, bývalý ředitel CIA

Co je to vlastně zpravodajství? Proč je definice zpravodajství předmětem sporů? Jak podotýká Lowenthal [1] , každá odborná kniha o zpravodajské činnosti začíná rekapitulací definic a přehledem sporů o ně.

Bývá dobrým zvykem napřed ocitovat definice pojmů uznávaných autorů, poté je kriticky porovnat a nakonec eventuálně nabídnout čtenáři vlastní interpretace, úpravy a doporučení. Postupuji jinak, napřed nabízím předběžnou definici vlastní. Úvodní definici zpravodajství nejprve odvodím z laických představ. Potom popíšu několik přístupů k mnohovrstevnatému pojmu zpravodajství. Teprve nakonec si vypomohu citováním odborné literatury. Mým záměrem přitom je, aby navržená definice byla co nejobecnější a pokrývala zpravodajství vnější i vnitřní, civilní i militární, státní i privátní…

Co je zpravodajství – pokus o definici

Představme si následující postavy, které známe ze zábavné četby: průzkumník, který se zamaskován plazí terénem k pozicím nepřítele, aby zjistil jeho postavení a síly; špion-diplomat, který kryt svými výsadami a svou imunitou uplácí úředníka cizí země, aby prozradil utajené plány jeho vlasti; tajný policista, který se tváří jako lump a pod krytím proniká do zločinecké organizace, aby tam umístil odposlechové zařízení či aby ji „personálně“ zmapoval; operátor, který řídí dráhu a činnost snímkujícího satelitu, aby vyfotografoval detaily ze stavby záhadného objektu kdesi v Íránu; guerillový odbojář-specialista, který se snaží odhalit mezi svými spolubojovníky špehy nasazené vládními silami; podnikatelskou společností najatý soukromý detektiv, který se snaží ukrást marketingové plány či technické výkresy konkurenční firmy; atd.

Co mají tyto postavy a role společného? Je to nevyřčené pravidlo: Vidět a nebýt viděn; slyšet a nebýt slyšen; vědět a nedat najevo, že vím.

Každého, kdo uvažuje o zpravodajství a tajných službách, následně napadne, že tajné služby mají co činit s informacemi a s utajením. Informace, které „opatřovatel“ hledá, jeho protihráč či protivník samozřejmě utajuje. Jedna citace za mnohé: „Zpravodajské poznatky jsou začasté vyvozovány z informací, jež jsou zatajovány nebo se o nich nepředpokládá, že by je někdo [cizí] mohl získat.” [2]

Shora uvedené příklady se týkají různých typů činnosti – ofensivně-výzvědné, defensivně-zabraňující, vojenské, na poli politiky, na poli ekonomiky, na poli boje proti zločinu, a to vše jak na domácí půdě vlastní země, tak v zahraničí (nebo „proti němu“). Pokusíme-li se abstrahovat tak, abychom zjistili, co všechna shora uvedená pojetí spojuje, lze navrhnout následující předběžnou definici zpravodajství.

Zpravodajství je záměrná lidská činnost, která spočívá v utajovaném získávání a zpracovávání cizích utajených informací.

Myslím, že není nutné vysvětlovat, proč v definici je adjektivum záměrná. [3] Další slova v definici však chci ozřejmit. Adjektivum cizí nemusí znamenat „původem zahraniční“; může to být utajená informace na domácí půdě, uvnitř vlastního státu – ale informace protivníkova, např. mafiánského spolku či extremistické organizace ohrožující ústavní pořádek na území našeho státu; tedy informace opět v jistém smyslu cizí.

Upozorňuji, že v definici se adjektivum utajený vyskytuje dvakrát. Není-li hledaná informace utajená (skrytá, latentní, a proto eventuálním uživatelům nedostupná), nejde o zpravodajskou činnost; není totiž proč ji vyvíjet. Na druhé straně, není-li dosud neznámá informace zjišťována utajeně („dovídat se, a nedávat najevo alespoň po určitou dobu, že se dovídám“), opět nejde o zpravodajskou činnost; například policejní orgán – vyšetřovatel, který vyslýchá podezřelého, nepostupuje „zpravodajsky“, naopak, dává zřetelně najevo, jak jsou určeny role v dialogu oněch dvou osob.

Stručné definice, jež se snaží pokrýt komplexní fenomén, zpravidla mívají notorické nevýhody – vždycky se dá najít jev, který liteře definice nevyhovuje. (Tak například hned se může namítnout, že ne všechny činnosti, které zpravodajské služby provádějí, jsou utajovaným získáváním utajených informací. Vždyť služby využívají i otevřené, tj. ex definitione neutajené prameny. Jenže: jejich strukturované zpracovávání a využití se utajuje!) Kvůli vadám prozatímní definice však není dobré pokusy o její doplnění a upřesnění vzdávat. Jinak by zbývalo vytvořit pseudodefinici kruhem a říci, že „zpravodajství je to, co většinou provozují tajné služby“, což by byla teoretikova prohra.

Proto navrhuji shora uvedenou definici přijmout jako výchozí a pracovní. Mezitím k ní budeme leccos dodávat a doplňovat ji. Na závěr se znovu k definici vrátíme, rozšíříme ji a zrevidujeme. Předpokládám ovšem, že ani poté nebudeme úplně spokojeni. Ostatně skeptický Laqueur tvrdí, že „Všechny ambiciózní pokusy vytvořit teorii zpravodajství selhaly.“ [4]

Množství významů

Anglický výraz pro zpravodajství je intelligence. Pochází z latinského intelligere – rozumět, chápat. Anglické i české slovo mají ale několik různých možných významů a užití, což ztěžuje jejich pochopení a ztěžuje i překlad. Problém rozličných významů a jejich překladu je nezbytné přiblížit z několika aspektů.

Aspekt první: Angličtina a inteligence vs. čeština a novinářství

Anglické slovo intelligence má, jak každý zjistí nahlédnutím do kteréhokoli slovníku, [5] dva základní významy. Je to za prvé inteligence jako mentální schopnost řešit problémy, schopnost pochopit, porozumět a těžit ze zkušenosti, schopnost měřená známými IQ testy.

Za druhé je to „naše téma“ – zpravodajská činnost jako činnost tajných služeb. [6]

Český výraz zpravodajství vedle významu, který nás nyní zajímá (totiž zpravodajství coby činnosti tajných služeb), označuje jednu ze základních novinářských činností a zároveň produkt této činnosti; je to zpravodajství čili přinášení nových zpráv – na rozdíl od komentářů a publicistiky nemá obsahovat novinářův názor, nýbrž pouze tlumočit fakta. [7]

Anglický výraz navozuje představu „porozumět, být schopen předvídat, znát budoucí tahy protivníků a být připraven na ně reagovat“; navozuje proaktivitu a úsilí o prognózu. Český výraz zpravodajství, pocházející ze slova zpravovat, vyvolává spíše dojmy pasivního shromažďování informací o věcech, které se již udály.

Angličtina odlišuje news agency a intelligence agency; čeština má pro obojí jeden výraz – zpravodajská agentura. Čeština však dokáže v některých odvozených slovech oba významy velmi citlivě odlišovat – zahraniční zpravodaj kontra zahraniční zpravodajec.

Čeština je v daném kontextu pravděpodobně ovlivněna němčinou – televizní stanice večer vysílají zprávy – Nachrichten, zpravodajská (tajná) služba je (r) Nachrichtendienst. O německé zpravodajské terminologii podrobněji v dovětku z pera D. Radoměřského na konci této studie.

Nemusíme být znalci sémiotiky, abychom pochopili, že rodilému mluvčímu českému a anglickému se musí ke zpravodajství / intelligence podvědomě „nabalovat“ odlišné konotace, které nejsou ve jmenovaných jazycích symetrické, a proto se výrazy mnohdy vzpírají jednoduchému překladu. [8]

Aspekt druhý: Americký koncept dle Shermana Kenta – tři základní významy slova „intelligence“ v angličtině

Sherman Kent (1903–1986) je „otec zakladatel“ americké zpravodajské analýzy (tj. oné fáze zpravodajské činnosti, jež následuje po sběru informací a předchází následnému odevzdání a využití poznatků); působil již ve válečné OSS a pak v poválečné CIA.

V roce 1949 publikoval klíčové dílo „Strategic Intelligence for American World Policy“, jehož podstatnou součástí je definování podstaty intelligence, jejích druhů (kinds), komponent a aspektů. Toto základní a dodnes čtené dílo cituje téměř každý anglicky píšící badatel a jeho vliv je mimořádný. Nutno upozornit, že Kent se téměř výlučně zabývá zpravodajstvím o zahraničí a ze zahraničí (foreign intelligence), a to na „high-level“ strategické úrovni, tj. na úrovni celostátní [9] bezpečnosti. Kent vychází z plasticity a vícevýznamovosti anglického slova intelligence a postuluje tři oddělené a rozdílné obsahy pojmu, které mohou uživatelé slova intelligence v kontextu zpravodajství o zahraničních poměrech mínit. [10]

Prvním významem (obsahem termínu) je intelligence jako zvláštní druh znalosti (knowledge). Parafrázuji Kentovu [11] otázku, příslušející tomuto významu: „ What intelligence have you turned up on the situation in Al-Qaeda ?“ Do češtiny musíme tento význam intelligence (jako podstatného jména) překládat zpravidla dvěma slovy: „zpravodajské poznatky“ nebo „zpravodajské informace“. Tedy „Jaké zpravodajské poznatky o současné situaci v Al-Kaidě jste sehnali?“ Pozdější američtí autoři přeformulovali pojetí „zpravodajství jako znalost“ do pojetí intelligence as product, rozumějme zpravodajství jako produkt či výsledek činnosti; „zpravodajstvím se může mínit výsledek těchto činností“ (Lowenthal, 2000). [12] Odvozené prostší pojetí uvádí Shulsky [13] – intelligence jako vládě poskytnutá information.

Druhým významem je intelligence jako typ organizace, která onu znalost či produkt vytváří. Kent [14] : „ Intelligence was able to give the operating people exactly what they wanted.” Do češtiny musíme tento význam intelligence překládat jako „zpravodajci“ nebo souslovím „zpravodajská služba“. Tedy: „Zpravodajci dokázali dodat přesně to, co si činitelé přáli znát.“

A konečně třetím významem je intelligence coby činnost (activity, Kent) či proces (process, Lowenthal [15] ), jejímž důsledkem je kýžená znalost. Jedině zde si čeština vystačí s jednoslovným „zpravodajstvím“.

Pojetí tří základních významů výrazu intelligence, tj. znalost nebo organizace nebo činnost, je v USA dokonale vžito. Viz např. výkladový slovník Komise k 11. září. [16]

Zdůrazňuji, že uvedené „kentovské“ uvažování o povaze zpravodajství se týká téměř výhradně foreign intelligence, tj. zpravodajství ze zahraničí. Drtivá většina pozdějších (po Kentovi) amerických autorů, ať už jde o vládní hodnostáře, [17] badatele z univerzit a think tanků, nebo o kvalifikovanější publicisty, své právní akty či teoretické stati o intelligence zaměřuje převážně a pouze na zpravodajství o cizích zemích. V jejich pojetí jde o nástroj pomáhající praxi mezinárodních vztahů, přesněji řečeno zahraniční politice Spojených států. Jde o aktivitu, která pracuje s makrokategoriemi vitálních zájmů národní bezpečnosti.

Před 11. zářím 2001 nebylo v USA obvyklé takto teoreticky uvažovat o zpravodajství zaměřeném na vnitrostátní bezpečnostní rizika. Když shora zmíněné autority připouštěly, že existují také jinak a jinam zaměřené intelligence activities (například tzv. counterintelligence prováděná FBI a dalšími federálními složkami), bývala to jen shovívavá úlitba menšímu kontrarozvědnému bratříčkovi.

Aspekt třetí: Americká policie – úplně jiný svět

V každém větším americkém městě [18] přitom žila a žije intelligence zcela jiného druhu, totiž policejní zpravodajství zaměřené na boj proti zločinu. V angličtině se označuje jako police intelligence, criminal intelligence, law enforcement intelligence, nebo law enforcement intelligence support.

Jeho terčem není „nepřítel národa“, ale „parazit na společnosti“. Jde o zpravodajství pohybující se v mikrokategoriích; zpravodajství omezeného, chcete-li lokálního, taktického dosahu. Policejní zpravodajství se liší od „běžné“ kriminalistické činnosti, vyvíjené ex post po spáchání a zjištění konkrétního trestného činu. Spíše než vyšetřením konkrétních již evidentních trestných činů se policejní zpravodajství zabývá prací spočívající ve shromažďování a analyzování informací o zločineckém podsvětí; to znamená, že policejní zpravodajství má na rozdíl od běžného kriminalistického vyšetřování zčásti prospektivní, preventivní a všeobecně varovný charakter.

Po útocích z 11. září se v USA tato třetí (tj. vedle foreign intelligence a counterintelligence) větev či tématická podoba zpravodajské činnosti začíná významně prosazovat a co do teorie i metod práce učit od prve jmenovaných. Za významný pramen ke studiu tématu považuji užitečný přehled Carter, 2004, Law Enforcement Intelligence: A Guide for State, Local, and Tribal Law Enforcement Agencies, vydaný péčí ministerstva spravedlnosti Spojených států.

Policejní zpravodajství se de facto provádí i v jiných zemích, včetně evropských. Jeho právní vymezení a používaná terminologie jsou však velmi rozkolísané. O tom více slov jindy a jinde.

Aspekt čtvrtý: Další problémy překladů z různých jazyků

Jak jsem už uvedl, v angličtině (a to zejména americké angličtině) se termínem intelligence nejčastěji rozumí výhradně foreign intelligence, aniž by se předřazovalo specifikující adjektivum. [19]

V češtině je naopak adjektivum zpravodajský plastičtější. Někdy je jeho význam pociťován jako hierarchicky nadřazený – zastřešující zpravodajskou činnost jak ofensivního, tak i defensivního zaměření; jindy v užším významu (americkém) jako synonymum slova výzvědný. V minulém režimu se pro činnost a produkt tzv. civilních tajných služeb téměř výhradně užívala slova pocházející z ruštiny [20] – rozvědka, rozvědný pro výzvědnou službu a kontrarozvědka, kontrarozvědný pro službu defensivní. Termín zpravodajský žil v komunistickém Československu spíše jen ve vojenském prostředí (viz např. soudobá Zpravodajská služba generálního štábu). Po listopadu 1989 se výraz zpravodajský ve smyslu svého zastřešujícího významu znovu prosadil do širšího užívání.

V ruštině a polštině je situace odlišná. V ruštině existují adjektiva разведый (razvědnyj) a контрразведый (kontrrazvědnyj), a je-li třeba použít zastřešující výraz, musí se Rusové uchýlit k eufemismu komunistického newspeaku – спецслужбы (specslužby). V polštině pro rozvědku a kontrarozvědku existují výrazy wywiad a kontrwywiad; je-li třeba zastřešujícího výrazu, užije se nejspíše służby specjalne nebo slużby informacyjne.

Anglické slovo intelligence má ještě jeden význam, dosud nezmíněný. Může – podle kontextu – znamenat zpravodajskou analýzu, tj. zpracování (zhodnocení) získaných informací. Významnou součástí americké CIA je analytická součást této služby, která se nazývá Directorate of Intelligence. Jiná populární součást CIA, zabývající se sběrem zpravodajských informací, se nejprve nazývala Directorate of Plans, později po mnoho let Directorate of Operations a nejnověji National Clandestine Service. V tomto kontextu je výraz intelligence [21] protikladem výrazu operations!

Závěr:

Při překladu anglického adjektiva intelligence do češtiny musíme zvažovat, zda v tom kterém případě jej máme přeložit českým zastřešujícím výrazem zpravodajský, nebo jemu podřazeným výrazem výzvědný, anebo výrazem analytický.


Taková alternace významů ovšem vytváří pro mnohé nepřekročitelný překladatelský problém…
 [22]

Konkrétní příklady:

Množina amerických zpravodajských institucí U.S. Intelligence Community se přeloží jako americká zpravodajská komunita (též zpravodajské společenství). Koordinační a analytický zastřešující britský Joint Intelligence Committee přeložíme do češtiny výrazem Spojený výbor pro zpravodajství.

Foreign intelligence services je třeba přeložit jako výzvědné služby.

Složka Pentagonu zvaná Defense Intelligence Agency se správně přeloží jako Výzvědná (event. zpravodajská) služba ministerstva obrany.

Název složky CIA Directorate of Intelligence je třeba přeložit jako Ředitelství analytiky, či lépe Ředitelství zpravodajské analýzy.

Je ovšem běžné, že v praxi ustupujeme zažité tradici: americkou CIA obvykle překládáme jako Ústřední zpravodajská služba, ačkoliv zcela korektně by mělo být Ústřední výzvědná služba. Podobně se překládá britská Secret Intelligence Service, tradičně jako Tajná zpravodajská služba…

Aspekt pátý: Rozkolísanost ryze česká

Významová šíře adjektiva „zpravodajský“ není ani v češtině zcela ustálená. Slovnímu spojení zpravodajská činnost v dnešním českém jazykovém úzu mohou být přisouzeny tyto odlišné významy:

1) Někdo může chápat zpravodajskou činnost výlučně v nejužším slova smyslu jako pouze tu aktivitu, již provádějí operativní útvary zpravodajských služeb tzv. agenturně operativní prací, tj. sběrem za pomoci utajených lidských zdrojů (anglicky HUMINT ). Nepřekvapí snad, že toto nejužší pojetí „zpravodajský = operativní“ vyznávají sami operativci; vnímají se jako „ti praví a jediní zpravodajci“. Toto úzké významové pojetí považuji za nesprávné.

2) Širší pojetí chápe zpravodajskou činnost jako sběr informací všemi dostupnými postupy a metodami utajeného sběru, včetně postupů využívajících technických zařízení. V tomto pojetí je význam sousloví širší, ale pokrývá stále pouze fázi sběru informací.

3) Ještě širší pojetí považuje za zpravodajskou činnost nejen sběr informací, ale i následné jejich zpracování, včetně analytické interpretace, napsání výstupních zpráv a odevzdání výsledků zákazníkům. Toto pojetí za zpravodajskou činnost považuje prakticky celý tzv. zpravodajský cyklus. [23]

Osobně pléduji pro pojetí třetí, ale za únosné považuji i pojetí druhé.

 4) Naneštěstí se někteří čeští uživatelé shlédli v americkém významu „intelligence jako analytika“ a toto v nedávných letech – zbytečně – vmísili do českého úzu. Toto pojetí považuji za velmi nešťastné. Tři české zpravodajské služby publikují na svých webových stránkách [24] s různou mírou transparentnosti své organizační členění. Z názvů postů vysokých funkcionářů (náměstků ředitelů) zjistíme zcela konfúzní zacházení s termínem zpravodajství. Bezpečnostní informační služba (BIS) rozlišuje náměstka pro analýzu a náměstka pro zpravodajství (logicky odvozeno tím míní operativu). Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) předkládá jiné pojetí – má náměstka pro zpravodajství a operace; „zpravodajstvím“ zde je tedy – logicky – míněna spíše analytika. Vojenské zpravodajství) VZ naznačuje další zcela odlišné chápání – pod výrazem „zpravodajský výkon“ vytušíme sloučený sběr i analýzu. Vypovídá to, že v Česku neexistuje kodifikovaná a všem organizacím společná podoba terminologie bazálních termínů. [25]

Šest potřebných upřesnění

Pro další objasnění mnohovýznamového termínu zpravodajství považuji za nezbytné připojit šest doplňujících poznámek.

1) Ve zpravodajských službách se výrazem (raw) information (surová informace) většinou rozumí to, co do služby vstupuje ve fázi sběru, tedy získaná data, a výrazem finished intelligence (vyhodnocené zpravodajské poznatky) to, co služba produkuje, co je již zpracováno a vyhodnoceno. Platí heslo – „all intelligence is information; not all information is intelligence“.

Rozmanité prameny z oboru informatiky se snaží definovat abstraktní pojmy jako jsou „data“, „informace“, „znalosti“. Na toto pole záměrně nechci vstupovat, scholastické srovnávání významu těchto výrazů nepovažuji v tuto chvíli za přínosné. Nicméně i z nehlubokého pohledu je zřejmé, že zpravodajství (intelligence) je čímsi významnějším než pojmy ostatní. Manuál americké námořní pěchoty o zpravodajství [26] uvádí: „Zpravodajství (intelligence) je více než nějaká součást dat nebo nějaké seskupení informací; je to podstatná znalost. Znalost (knowledge) zaujímá jedinečné místo v informační hierarchii – soustavě rozlišující různé třídy informací.“ Viz přejaté obrázky:

 Obrázek 4.1. Hierarchie informací (převzato z MCWP, 2003, str. 11)

Obrázek 4.2. Vztah prostředí, dat, informací a zpravodajských poznatků dle doktríny spojených štábů amerických ozbrojených sil (převzato z JP 2-0, 2007, str. I-2)

2) Sběr, uložení a utřídění zpravodajských informací je činnost tradičně předimenzovaná. Do zpravodajské organizace vstupuje nadbytečné (redundantní) množství informací, a předem se ví, že jen malá část z nich se ukáže jako významná a užitečná. Jenže se předem neví, která část to bude.

3) Kohutiar[27] upřesňuje význam „zpravodajství jako produktu“ takto: „ Spravodajská informácia je taký druh informácie, ktorá 1) sa dá ťažko získať a/alebo je chránená; 2) je potrebná pre rozhodovací proces (vlády). Obidve podmienky musia byť splnené naraz.“ Chce tím zpravodajské  organizace si svá témata neurčují ze svévole či rozmaru; musí se řídit požadavky legitimních autorit.

4) Zpravodajská činnost se týká nejen aktuálně existujících, ale i potenciálních situací. Zpravodajská služba musí hledat odpovědi nejen na otázky o tom, „co je“, ale i „co bude“ a „co by mohlo být“. Zpravodajství musí být proaktivní a prognostické.

5) Každý správně tuší, že zpravodajská činnost nemusí končit „jen“ získáním a zpracováním potřebné informace, ale i jejím aktivním využitím. Možno říci, že činnost zpravodajských služeb většiny států sestává nejméně z 95, možná i z 99% z aktivit, které odpovídají na otázky typu „jak to tam vlastně je?“, „co teď zamýšlejí?“. Jsou to odpovědi na klasické otázky kdo, co, kdy, kde a proč, eventuálně jak (v angličtině pravidlo „5 W“: who, what, when, where, why).

Někdy je však potřeba přistoupit k protiopatření, tedy k prevenci nežádoucího vývoje („to jim musíme ztížit“). Např. zpravodajská služba s vnitřní působností může aplikovat nějaký druh protiopatření, vhodný v boji s terorismem či organizovaným zločinem.

V arsenálu činnosti výzvědných služeb velmocí existuje také další nástroj, spočívající v utajeném aktivním ovlivnění vývoje v cizí zemí („musíme zařídit, aby se stalo“). To jsou proslulá popíraná aktivní opatření (covert actions) a ve válečných časech klamné operace (deception).

6) Proč se v textu vyhýbám slovu „špionáž”?

Není to proto, že výraz špionáž má u části publika přídech čehosi špinavého; vždyť pro jiné publikum zase titul knihy obsahující toto slovo zaručí prodejnost. Je to proto, že špionáž a kontrašpionáž považuji za pouze jedno z pracovních polí (náplní činnosti) dnešních zpravodajských služeb a složek. Devatenácté století ještě právem mohlo zpravodajství a špionáž považovat za synonyma. Dnes je tomu jinak; náplň pojmu a činnost zpravodajských služeb je širší a diferencovanější. Do předkládané obecné definice záměrně chci zahrnout různé typy zpravodajství, včetně například zpravodajství policejního, ba i privátního.

Definice v literatuře

Encyklopedie špionáže v úvodu (Churaň a kol., 2000, str. 7-8) velmi zdařile přibližuje povahu zpravodajské branže: [28]

„Tajné služby jsou tajné proto, že základní metodou jejich činnosti je konspirace, to znamená různé způsoby utajování konkrétních úkolů, osob, které je plní, a způsobů a prostředků, jimiž splnění svých úkolů dosahují. Tato charakteristika ovšem říká, že jde o menší či větší a hůře či lépe uspořádané a vybavené organizace, ne nezbytně státní. Ale tak tomu je až v pozdějších etapách historického vývoje. Na počátku byla potřeba získávat informace o cizích kmenech a později o stále složitěji organizovaných státech, a to v souvislosti s vedením bojů a válek. Není určitě třeba příliš vysvětlovat, jakou výhodu má vůdce vojska, když ví, kde stojí bojovníci nepřítele, jak jsou početní, jakou mají výzbroj, kde je terén vhodný k boji, jak lze nepřítele obejít a napadnout zezadu atd. To již od pradávna zjišťovali v době nepřátelství lidé, jimž se říkalo zvědové či špehové. Protože při jejich zpravodajství šlo o otázky života a smrti kmenů a států, byla jejich činnost krajně nebezpečná – při dopadení byli obvykle nemilosrdně usmrceni, často velmi krutě. Utajovat vyzvědačství tedy bylo a dodnes mnohde je rovněž otázkou života a smrti.

Později se vyzvědačství začalo provozovat i v dobách míru. Zjišťovalo se, zda cizí stát má vůbec v úmyslu vést válku – a tak kromě informací čistě vojenské povahy (početnost, organizace, rozmístění a výzbroj vojska) se předmětem vyzvídání staly politické záměry státu a toto zjišťování se rychle stalo trvalou činností. Protože moc státu určuje i jeho hospodářská síla, přibylo k úkolům zpravodajské činnosti brzy také zjišťování hospodářských a později i vědecko-technických ukazatelů. A protože v každém rozvinutějším státě vznikají strany válečné a mírové, pro jiný stát přátelsky či nepřátelsky působící, vznikala potřeba přátelské tendence podporovat a druhé potlačovat. Rodily se činnosti vlivové, a v souvislosti s nimi zejména podplácení a vydírání. Naopak byl zájem úmysly vlastního státu zastírat, což bylo počátkem různých dezinformačních činností. Tyto a mnoho dalších úkolů však již nemohl plnit kdokoli. Vznikla potřeba budovat sítě a později postupně stále dokonalejší organizace, které by uvedené cíle profesionálně obstarávaly. Současně rostla potřeba znemožňovat stejnou činnost cizích profesionálů ve vlastním státě.“

Pro teorii zpravodajství je určující literatura americké provenience. Mimo USA se však v podstatě jen opisuje. [29] Americká literatura sdílí a z článku do článku opisuje některé rádoby axiomy. Hojně se uvádí zvláštní pojetí, podle mého soudu chybné, jež vyjmenovává údajné součásti zpravodajství: „…zpravodajství se může podle typů činností, jež se provádějí, rozdělit na čtyři části, nazývané často ‚prvky (elements) zpravodajství‛: sběr, analýzu, popíraná aktivní opatření a counterintelligence.” [30] Tato frekventovaná tvrzení nekriticky (či lépe řečeno automaticky) přejímají i autoři evropští, ke škodě věci. Cituje je i významná kolektivní práce autorů z DCAF: [31] „Zpravodajské služby ve všeobecnosti mají tři základní funkce: sběr informací, jejich analýzu a − jako inherentní složku veškerého zpravodajství − counterintelligence. Stále silněji se diskutuje, zda tak zvané covert actions (čtvrtá, spíše příležitostná funkce služeb s vnější působností) jsou v moderním demokratickém státě nástrojem přiměřeným.“

Tento přístup považuji za zavádějící a mylný, neboť uváděné součástí nejsou symetrickými kategoriemi. Kategorizuje se zde zavádějícím způsobem, jako: Klobouky dělíme na 1) velké, 2) zelené a 3) čepice.

Totiž:

  • Sběr a analýza jsou dvě fáze pracovního cyklu zpravodajců;
  • tzv. counterintelligence je jedním (a to defensivním) ze zaměření zpravodajské činnosti;
  • a uváděné pojetí covert actions je specificky americký výraz pro aktivní činnosti v zahraničí.

Jak jsem již shora nejednou zdůraznil, běžné americké definice pojmu intelligence zužují jeho obsah na zahraniční zpravodajství. [32] Není překvapivé, že američtí autoři jsou přespříliš svázáni americkými reáliemi a nepřekračují meze předchozích amerických pokusů o teorii zpravodajství – trčí v americkém paradigmatu. Debata o definici obtížně uchopitelného pojmu zpravodajství však v USA neustává. Esejistický rozbor pojmu intelligence podává Troy; [33] v článku kritizuje pojetí Kentovo, ale sám žádnou opravenou definici nenabízí. Troy na závěr defétisticky cituje FitzGibbonovu (1977) stručnou, ba přímo údernou definici: „Intelligence is knowledge of the enemy. = Zpravodajství je znalost nepřítele.“ Nové pokusy definovat zpravodajství přináší práce Warnerova (2002) [34] a studie z produkce think-tanku RAND (Treverton et al, 2006). [35]

Lowenthal (2000) je pedagogicky působící zkušený syntetik. Snaží se naše téma shrnout uměřeně do definice takto: „Zpravodajství je proces, v němž jsou vyžádány, sesbírány, analyzovány a poté tvůrcům politiky poskytnuty specifické informace, významné pro národní bezpečnost; je to také produkt tohoto procesu; je to také ochrana těchto informací a procesů, zabezpečovaná kontrarozvědnými aktivitami; a je to provádění operací, vyžádaných legitimními představiteli vlády.“ [36]

Mám za to, že přesnější a více konsensuální definici z odborné literatury nevydolujeme. Takže níže nabízím vlastní pokus o definici.

Závěr – rozšířená definice

Zpravodajství je záměrná a systematická lidská činnost, která zahrnuje všechny fáze utajovaného získávání a zpracovávání utajených či latentních informací protihráče či protivníka a dále následné jejich předání oprávněnému příjemci. Jejich účelem je odpovědět na relevantní otázky a/nebo získat včasné varování, potřebné k naplánování a uskutečnění budoucích kroků. Součástí zpravodajské činnosti jsou aktivity chránící vlastní utajované skutečnosti. Jeho součástí také mohou být utajené preventivní a aktivní zásahy do protivníkova prostředí.

 

Příloha – Pojem zpravodajství v německé terminologii

PhDr. Daniel Radoměřský [37]

Nejběžnějším, universálním a současně zastřešujícím výrazem německé zpravodajské terminologie je der Nachrichtendienst (se základem die Nachricht, zpráva), znamenající v současnosti stejně jako v českém jazyce téměř výlučně zpravodajskou službu ve smyslu instituce. [38] Pojem „zpravodajství jako činnost“ se zpravidla opíše pomocí adjektiva, pokud nepoužijeme méně frekventovaný výraz das Nachrichtenwesen. Výraz der Nachrichtendienst ve smyslu pojmenování konkrétní instituce (der Bundesnachrichtendienst, BND, Spolková zpravodajská služba) se občas nahrazuje stručným der Dienst ( služba). [39] Rakousko používá pro označení své (vojenské) zpravodajské služby termín das Nachrichtenamt (Zpravodajský úřad). Prostřednictvím základu die Nachricht má der Nachrichtendienst včetně odvozené terminologie samozřejmě velmi úzký etymologický vztah k žurnalistickému zpravodajství. [40]

Der Nachrichtendienst (ND) může mít jak zastřešující význam pro veškeré zpravodajské aktivity – der Auslandsnachrichtendienst (vnější, zahraniční zpravodajská služba) a der Innlandsnachrichtendienst (vnitřní zpravodajská služba), tak i význam užší speciálně pro (zahraniční) rozvědnou činnost (např. der Bundesnachrichtendienst, BND). Protějškem tohoto termínu je v daném případě pojem der Sicherheitsdienst (SD), který označuje současně (domácí) kontrarozvědnou činnosti i jakoukoliv jinou bezpečnostní službu ve smyslu instituce nebo činnosti, ale zejména pojmenování bývalé (1932-1945) zpravodajské složky SS.

Zatímco terminologie vycházející ze substantiva der Nachrichtendienst je profesní a zcela profesionální, shodně užívané substantivum der Geheimdienst (tajná služba) svědčí spíše o žurnalistickém přístupu ke zpravodajské tematice, což ovšem neplatí v každém případě. Výraz totiž lze na profesionální úrovni použít i pro zpravodajskou službu protivníka. [41]

Samostatnou zmínku zasluhuje tradicionalistický výraz die Aufklärung (objasňování, osvěta, osvícenství), označující v daném kontextu současně zpravodajství, rozvědnou činnost i (vojenský) průzkum. Termín se obsahově váže ke zejména zpravodajství o zahraničí, což lze zdůraznit složeninou die Auslandsaufklärung. [42] Odvozeným substantivem je např. pojem die Aufklärungsarbeit (rozvědná činnost). Vysloveně archaickým označením pro zpravodajskou činnost nebo službu je pojem der Kundschaftsdienst, k němuž se druží pojmy: die Kundschaft (zpráva, vyzvídání), das Auskundschaften (vyzvídání) a der Kundschafter (zvěd, špeh, zpravodajec). [43]

Dalšími termíny, jimž je třeba v dané souvislosti věnovat pozornost, jsou die Spionagedie Abwehr, der Verfassungsschutz, der Abschirmdienst a der Staatsschutz. Termín die Spionage (špionáž), případně der Spionagedienst (špionážní služba) má stejně jako v českém jazyce relativně negativně hodnotící význam; špionáží totiž většinou rozumíme zpravodajskou činnost protivníka. V profesní terminologii se proto pojem die Spionage používá téměř výlučně v uvedeném konfrontačním kontextu, mimo jiné v kombinaci s výrazy die Abwehr, tedy die Spionageabwehr (kontrašpionáž, kontrarozvědná činnost), případně die Gegenspionage, což jsou profesní označení jedné ze stěžejních obranných zpravodajských aktivit. Současně je třeba zmínit, že termín die Abwehr (nejobecněji: obrana, odvrácení) sám přesahuje užší rámec kontrašpionážní činnosti, prakticky zahrnuje celé spektrum (defensivních) činností zpravodajské služby a tímto takto se rovněž německá vojenská zpravodajská složka mezi lety 1921-1944, provozující zahraniční výzvědnou činnost.

Vnitřní zpravodajská služba jako instituce se dnes označuje v Německu svébytným novotvarem das Bundesamt für Verfassungschutz, BfV , nebo zkráceně der Verfassungschutz (Spolkový úřad pro ochranu ústavy, Ochrana ústavy). Obdobně (teprve nedávno, 2002) zavedlo i Rakousko pro svou vnitřní službu označení das Bundesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung, BVT (Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorismu).

Výraz der Verfassungsschutz representuje současně vlastní označení instituce i vykonávanou činnost – der nachrichtendienstliche Verfassungsschutz (zpravodajskou ochranu ústavy). [44] Podobně svébytné je označení der Militärische Abschirmdienst, MAD pro vojenské obranné zpravodajství (se základem die Abschirmung, ochrana, obrana). Byť může termín der Abschirmdienst jako ochranná nebo obranná služba mít širší význam, používá se prakticky pouze v daném vojenském kontextu, přičemž opět representuje jak vlastní označení instituce, tak i vykonávanou činnost.

Posledním spřízněným termínem je substantivum der Staatsschutz, které označuje (zpravodajskou) ochranu státu a defensivní zpravodajství. V Německu se používá převážně pro politické zpravodajství a kontrarozvědnou činnost zajišťované kriminální policií. Naproti tomu v Rakousku tradičně označuje (nebo označoval) celý komplex vnitřního zpravodajství (tematicky i institucionálně), přičemž k němu musíme přiřadit i výrazy die Staatspolizei, Stapo (státní, politická nebo zpravodajská policie) a der staatspolizeiliche Dienst (státně policejní služba), které byly v Německu (na rozdíl od Rakouska) po roce 1945 antikvovány s ohledem na neblahé vyznění názvu bývalé tajné státní policie (die Geheime Staatspolizei, Gestapo).


Poznámky

[1] Lowenthal, Mark M., 2000, p. 1, 5-8. Drtivá většina knih o zpravodajské činnosti začíná kapitolkou „What Is Intelligence?“.

[2] It [intelligence] is often derived from information that is concealed or not intended to be available for use by the acquirer.” Americké definice zpravodajství na webových stránkách různých složek americké zpravodajské komunity se opakují, často i doslova. Jde o sdílené a opisované fráze a nelze určit jejich originální autory. Uvedené znění je na http://www.intelligence.gov/2-character.shtml, ověřeno 30.10.2008.

[3] Nutno uvést, že zpravodajci někdy získají zajímavé a užitečné informace i nezáměrně, tj. aniž se po nich plánovitě pídili. Řada zpravodajských informací je by-product a náhoda přeje připraveným.

[4] „All attempts to develop ambitious theories of intelligence have failed.” Lacqueur, W., 1985, p. 8., cit. sec. z Michael Warner, “Wanted: A Definition of „Intelligence“”, Studies In Intelligence, Vol. 46, No. 3, 2002.

[5] Hais, K., Hodek, B., 1984, „Velký anglicko-český slovník“, Academia, Praha:

  1. inteligence, schopnost chápání a samostatného myšlení, důvtip, rozumný nápad; porozumění of čemu, pochopení čeho (the ~ of the mysteries of science), vzájemné porozumění
  2. přen. mozek / mozky osoba / osoby vynikající inteligence
  3. zpráva / zprávy, informace (sg i pl) of o, (have secret ~ of the enemy’s plans); výměna informací, styk (maintain ~ with the enemy .. udržovat … s nepřítelem)
  4. zpravodajská činnost, špionáž; zpravodajská služba, tajná služba (Navy ~ … válečného námořnictva)

[7] Osvaldová, B., Halada, J. a kol., „Encyklopedie praktické žurnalistiky“, 1999, Praha.

[8] Tradiční vtip z anglického a amerického armádního prostředí o vojenských zpravodajcích těží z dvojího významu slova: „Military intelligence is a contradictio in terms.“ „Military intelligence je naprostý protimluv.“ Protože intelligence má zmíněný dvojí význam, je to vtip do češtiny nepřeložitelný.

[9] National.

[10] Nezapomeňme, že v angličtině intelligence může být podstatným i přídavným jménem.

[11] Kent, 1949, p. ix.

[12] „Intelligence as product: Intelligence can be thought of as the product of these processes”. Lowenthal, 2000, str. 8.

[13] Schulsky, A. N. a Schmitt, G.J., 2002, p. 1.

[14] Kent, 1949, p. ix.

[15] Lowenthal, 2000, str. 8.

[16] The 9-11 Commission Report, “Glossary”, p. 7. “Intelligence” [is] “(1) A body of evidence and the conclusions drawn there from acquired and furnished in response to the known or perceived requirements of customers; it is often derived from information that is concealed or not intended to be available for use by the acquirer. (2) A term used to refer collectively to the functions, activities, or organizations that are involved in the process of planning, gathering, and analyzing information of potential value to decision-makers and to the production of intelligence as defined above. (3) The product resulting from the collection, collation, evaluation, analysis, integration, and interpretation of all collected information”.

[17] Například významný americký právní pramen Executive Order 12333 (Nařízení prezidenta Spojených států 12333) z roku 1981 definuje zpravodajství takto: “Timely and accurate information about the activities, capabilities, plans, and intentions of foreign powers, organizations, and persons and their agents, is essential to the national security of the United States. All reasonable and lawful means must be used to ensure that the United States will receive the best intelligence available”.

[18] Stačí si na webu otevřít stránky policejních sborů amerických států nebo velkých amerických měst a po chvíli naleznete nějakou lokální Intelligence Unit, někdy kamuflovanou pod různými eufemistickými názvy. Např.: http://www.state.nj.us/njsp/divorg/invest/intel.html nebohttp://www.lapdonline.org/inside_the_lapd/content_basic_view/6502 nebo http://www.nyc.gov/html/nypd/html/administration/intelligence_co.shtml. Ověřeno 30.10.2008. Obdobně ve Velké Británii, Austrálii atd.

[19] V případě zpravodajských služeb s vnitřní působností se připojuje zpřesňující security intelligence nebo domestic intelligence.

[20] Ale předsovětské ruštiny!

[21] Termín intelligence ve významu analytický je dosti frekventovaný v anglickém jazykovém úzu v branži mimo tajné služby. Běžné je jeho užívání např. v prostředí ekonomických oborů – viz třeba renomovaný Economist Intelligence Unit (http://www.eiu.com/index.asp?rf=0 ; ověřeno 30.10.2008).

[22] Pro české novináře je toto rozlišení zcela nepřekonatelný oříšek. Bohužel ani mnozí překladatelé knih, ať beletrie či populárně naučných děl, na tom nejsou lépe.

[23] V americkém úzu se ojediněle objevuje ještě širší pojetí, zahrnující do konceptu intelligence nejen tzv. covert actions, ale dokonce i další fázi – využití zpravodajci předaných poznatků vládními zákazníky, tedy implementované politické dopady, tj. aktuální policy, z dodané intelligence vycházející. Je to pojetí menšinové a naštěstí není u nás kopírováno.

[25] V americkém a anglickém jazykovém prostředí je tomu ale podobně.

[26] MCWP 2-1, 2003, „Intelligence Operations“, str. 11.

[27] Kohutiar, J., 2005, „Intelligence Ethics“, ve slovenské mutaci „Spravodajská etika“. S. 15.

[28] Naproti tomu zpracování samotného věcného hesla „zpravodajství“ v Encyklopedii špionáže na str. 409-410 považuji za neúplné a nesprávně pojaté.

[29] Sovětská zpravodajská činnost byla v praxi často vysoce efektivní. Sověti však nikdy nedokázali zformulovat kvalitní teorii zpravodajství – vždy to byla pouze kombinace prakticistních návodů a sebeobelhávající ideologie. A podobně tomu bylo v sovětských satelitech.

[30] Shulsky, A. N. a Schmitt, G.J., 2002, p. 8: “…intelligence can be divided according to the type of activity involved into four parts, often referred to as the ’elements of intelligence‘: collectionanalysiscovert actions, and counterintelligence”. Poslední slovo záměrně nepřekládám.

[31] DCAF Intelligence Working Group, 2003, „Intelligence Practice And Democratic Oversight – A Practitioner’s View”, Geneva Centre For The Democratic Control Of Armed Forces (DCAF), Occasional Paper No. 3, July 2003, p. 12. „Generally, intelligence services have three basic functions: collection, analysis, and − intrinsic to the entire intelligence process − counterintelligence. Covert action, the more occasional forth one for external intelligence services, is increasingly disputed as an appropriate intelligence function in a modern democratic state“.

[32] Jistou výjimkou je Carlův “International Dictionary of Intelligence”, který definujeintelligence jako “the product resulting from the collecting and processing of information concerning actual and potential situations and conditions relating to domestic and foreign activities and to domestic and foreign or US and enemy-held areas”.

[33] Thomas F. Troy, 1992, „The ‚Correct‛ Definition of Intelligence“, International Journal of Intelligence and Counterintelligence, Vol. 5, No. 4, pp. 433 – 454.

[34] Michael Warner, 2002, „Wanted: A Definition of „Intelligence“ “,Studies In Intelligence, Journal of American Intelligence Professional, Vol. 46, No. 3.

[35] Gregory F. Treverton, Seth G. Jones, Steven Boraz, Phillip Lipsky, 2006, „Toward a Theory of Intelligence, Workshop Report”, RAND Corporation.

[36] Lowenthal (2000) na str. 8, v rámečku „Intelligence – A Working Concept.“: „Intelligence is the process by which specific types of information important to national security are requested, collected, analyzed, and provided to policymakers; the products of that process; the safeguarding of these processes and this information by counterintelligence activities; and the carrying out of operations as requested by lawful authorities.“

[37] Tento text vypracoval na mou přímou žádost dr. Daniel Radoměřský v březnu 2006. Laskavě svolil, abych jeho mírně zkrácenou formu připojil jako přílohu k textu svému. Radoměřského text jinde nebyl publikován. Pokud by někdo z čtenářů byl schopen a ochoten zpracovat obdobný rozbor pro francouzštinu, eventuálně další jazyky, jeho příspěvek s nadšením uvítám. Spojení přes vedení ABSD.

[38] Od obsahově neutrálního výrazu der Nachrichtendienst se odvozuje adjektivum nachrichtendienstliche (zpravodajský) a případně i další substantivum der Nachrichtendienstler (zpravodajec v žurnalistickém žargonu). Jako příklad můžeme uvést zejména následující velmi frekventovaná spojení: nachrichtendienstlich vorgehen, arbeiten, beschaffen, erfassen, auswerten (postupovat, pracovat, získávat, podchycovat, analyzovat zpravodajsky); die nachrichtendienstliche Tätigkeit, Beschaffung, Erfassung, Auswertung, Maβnahme, Quelle, Verbindung (zpravodajská činnost, zpravodajský sběr informací, zpravodajské podchycení informací, zpravodajská analýza, zpravodajské opatření, zpravodajský zdroj, zpravodajský kontakt).

[39] Takto zkrácené pojmenování (viz též stejnojmenný text nestora služby Reinharda Gehlena) zdaleka není omezeno pouze na vlastní zpravodajskou komunitu, nýbrž zaznívá i v širší společenské rozpravě.

[40] Nedorozumění nebo záměny zde však prakticky (nejpozději v závislosti na kontextu) nehrozí, byť např. sám termín der Nachrichtendienst v minulosti označoval i tiskovou kancelář, tiskovou službu nebo (mediální) zpravodajství.

[41] Příslušné adjektivum a adverbium se používá (s naznačeným posunem) prakticky stejně jako odvozené tvary substantiva der Nachrichtendienst, přičemž odvozené substantivum der Geheimdienstler má ovšem pejorativní význam, srovnatelný s dalším (žurnalistickým) označením pro zpravodajce – der Schlapphut (měkký klobouk).

[42] Není však vyloučeno jej použít i ve vnitrostátním významu coby die Innlandsaufklärung.

[43] Kuriózní sousloví der Kundschafter des Friedens (zpravodajec míru) přitom patří do terminologického repertoáru Ministerstva státní bezpečnosti NDR (das Ministerium für Staatsicherheit, MfS, die Stasi) – instituce, jejíž označení koresponduje s výrazy z období českého komunismu: Ministerstvo národní bezpečnosti, MNB a Státní bezpečnost, StB.

[44] Neodvozují se od něj žádná adjektiva, v adjektivním významu jej lze použít pouze ve složeninách (např. das Verfassungsschutzsystem, die Verfassungsschutztätigkeit, die Verfassungschutzquelle). Od pojmu der Verfassungsschutz lze navíc odvodit substantivum der Verfassungsschützer jako (žurnalistické) označení příslušníka vnitřní služby.

Použitá literatura o zpravodajství

9-11 Commission, 2004, “Glossary of Terms and Key Names”, Final Report of the National Commission on Terrorism Attacks Upon the United States; July 2004; ISBN 0-16-072304-3; ke stažení na http://fl1.findlaw.com/news.findlaw.com/hdocs/docs/911rpt/glossary.pdf , ověřeno 30.10.2008.

Carl, Leo D., 1990 a 1996, “International Dictionary of Intelligence“, 1990, International Defense Consultant Services, McLean, Virginia ; 1996 vydal NIC Press, Washington, D.C.

Carter, David L., Nov. 2004, “Law Enforcement Intelligence: A Guide for State, Local, and Tribal Law Enforcement Agencies”, 296 pp., ISBN: 1-932582-44-4, Dostupné na http://www.cops.usdoj.gov/Default.asp?Item=1404 , ověřeno 30.10.2008.

DCAF Intelligence Working Group, 2003, “Intelligence Practice And Democratic Oversight – A Practitioner’s View”, Geneva Centre For The Democratic Control Of Armed Forces (DCAF), Occasional Paper No. 3, July 2003. Dostupné na http://www.dcaf.ch/_docs/occasional_3.pdf , ověřeno 30.10.2008.

Executive Order 12333 by Ronald Reagan, “United States Intelligence Activities”, Dec. 1981, dostupné na http://www.fas.org/irp/offdocs/eo12333.htm , ověřeno 30.10.2008.

Hais, Karel, Hodek, Břetislav, 1984, „Velký anglicko-český slovník“, Academia, Praha.

Churaň, Milan a kolektiv, 2000, „Encyklopedie špionáže. Ze zákulisí tajných služeb, zejména Státní bezpečnosti“, 2. revidované vydání, Libri, Praha.

JP 2-0, 2007, June 22, “Joint Intelligence“, Joint Publication, vojenský dokument vydaný Sborem náčelníků štábů, USA; dostupný na http://fas.org/irp/doddir/dod/jp2_0.pdf , ověřeno 30.10.2008.

Kent, Sherman, “Strategic Intelligence for American World Policy“, Princeton University Press, Princeton, New Jersey, první vydání 1949, řada dalších vydání, cituji podle reprintu prvního vydání z r. 1966.

Kohutiar, Juraj, 2006, “Intelligence Ethics“; slovenská mutace „Spravodajská etika“ na webu dostupná na http://www.absd.sk/spravodajska_etika/ , ověřeno 30.10.2008.

Lacqueur, Walter, 1985, “A World of Secrets: The Uses and Limits of Intelligence”, New York, NY: Basic Books, p. 8., cit. sec. z Michael Warner, “Wanted: A Definition of „Intelligence“”, Studies In Intelligence, Vol. 46, No. 3, 2002, Unclassified Edition. Dostupné na https://www.cia.gov/library/center-for-the-study-of-intelligence/csi-publications/csi-studies/studies/vol46no3/article02.html, ověřeno 30.10.2008.

Lowenthal, Mark M., 2006, “Intelligence – From Secrets to Policy“, CQ Press, Washington (third edition).

Marine Corps Warfighting Publication (MCWP) 2-1, “Intelligence Operations“, September 2003, 87 stran; dostupné na http://fas.org/irp/doddir/usmc/mcwp2-1.pdf , ověřeno 30.10.2008.

Shulsky, Abram N., Schmitt, Gary J., 2002, “Silent Warfare. Understanding the World of Intelligence”, Third revised edition, Brassey´s Inc., Dulles, Virginia . 1st edition – autorem zde pouze Schulsky – 1991.

Treverton, Gregory F., Jones, Seth G., Boraz, Steven, Lipsky, Phillip, 2006, “Toward a Theory of Intelligence, Workshop Report”, RAND Corporation, ISBN 0-8330-3911-3. Dostupné na http://www.rand.org/pubs/conf_proceedings/2006/RAND_CF219.pdf , ověřeno 30.10.2008.

Troy, Thomas F., 1992, “The ‚Correct‛ Definition of Intelligence“, International Journal of Intelligence and Counterintelligence, Vol. 5, No. 4, pp. 433 – 454.

Warner, Michael, 2002, “Wanted: A Definition of „Intelligence“ “, Studies In Intelligence, Journal of American Intelligence Professional, Vol. 46, No. 3. Unclassified Edition. Dostupné na https://www.cia.gov/library/center-for-the-study-of-intelligence/csi-publications/csi-studies/studies/vol46no3/article02.html, ověřeno 30.10.2008.

Další prameny

Osvaldová, Barbora, Halada Jan a kol., „Encyklopedie praktické žurnalistiky“, 1999, Praha.

Pridaj komentár